NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tenhle disk si po odchodu kytaristy Kristkopfa nahráli hanoveráci sami, aby měli něco s sebou na stejnojmenné jarní turné s Yacöpsae. Vypálené cédéčko jasně ukazuje proměnu téhle kdysi funny gore smečky do více crustcorových vod, místy hraničících až s punkem. Původcem těchto hudebních změn je hlavně bicman Holm. Sanity´s Dawn nyní plodí mnohem kratší, jednodušší, náklepovější a šílenější grind než dříve. Nejedná se už také o obsah kanibalské ledničky, anóbrž o to, jak pánové nesnášejí nácky a jak je to celé na piču… Ono mnohé náznaky těchto postojů obsahovalo i předchozí CD Chop Copper, ale teprve po odchodu zmíněného kytaráka se celá věc provalila naplno. Ačkoli mám od nich nejradši dvojku Mangled In The Meatgrinder, přesto mohu směle prohlásit, že i tato nová podoba Sanity´s Dawn se mi zamlouvá a stále mě baví. Topsy si nebere servítky a mne jenom mrzí, že jeho veselé německé průpovídky, sloužící jako intermezza mezi songy, ne vždy pochopím. Je třeba podotknout, že ačkoli je toto CD takzvaně D.I.Y., přesto se honosí docela dobrým zvukem a vůbec má sobě slušnou energii. Dvojjazyčného konceptu se Sanity´s Dawn nevzdali, a tak tu opět vedle sebe naleznete věci jako Fuck The Fuckin´Nazi Scum i odšprechtěnou Scheisse ist braun. Ale na podobné výstřelky jsme byli zvyklí i dřív, takže Nichts Neues unter der Sonne. Zbývá podotknout, že stejný materiál se má brzy objevit oficiálně jako splitko s Fetus Eaters u RSR records. Přivítejme tedy novou podobu hanoveráků, zaplačme nostalgicky nad starým gore konceptem a těšme se na nový počin…
8 / 10
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.